Jak inzulín signalizuje buňku, která má užívat glukózu z krve?

Biologické signály

Stejně jako přijímáme a působíme na signály z našeho prostředí, naše buňky také přijímá a působí na signály z jejich prostředí, našich těl. To je nezbytný biologický výskyt, který udržuje buňky živé a fungující. Inzulin je hormon uvolněný naší pankreasou, který signalizuje buňky specifickým způsobem, aby je stimuloval k přijímání, užívání a uchovávání glukózy.

Funkce inzulínu

Po požití jídla se vaše jídlo rozpadá a rozloží. V důsledku toho se glukóza uvolňuje do krevního oběhu. Vysoké koncentrace glukózy v krvi jsou signálem pro beta buňky pankreatu pro uvolnění inzulínu. Tento hormon funguje jako klíč k odemknutí ochranných buněčných membrán a umožňuje průchod glukózy do buňky, která má být použita pro energii.

Inzulin působí ke snížení koncentrace glukózy v krvi a usnadňuje přenos do buněk vazbou na speciální receptory zabudované do membrán. Přestože existují některé tkáně, jako je mozek a játra, které nevyžadují inzulín pro příjem glukózy, většina našich buněk by bez něj neměla přístup k glukóze. Glukóza je zdrojem energie pro všechny buňky a je vyžadována pro jejich, a nakonec pro naše přežití.

Glukózové transportéry jsou metoda buněk pro přenos glukózy přes buněčnou membránu z krve a do buňky. Přepravky glukózy jsou někdy přítomny uvnitř organelles nazývaných vezikuly uvnitř buněčné cytoplazmy. Jsou však zbytečné na transport glukózy bez aktivace inzulínu. Vazba inzulínu na buňku vede k rychlému pohybu vezikulů na buněčnou membránu, kde se s ní spojují a vkládají transportéry glukózy. To dává buňce možnost otevřít se k přenosu glukózy z krve. Když klesají hladiny glukózy v krvi, inzulín se přestává vázat na buněčné receptory a transportéry glukózy se přesouvají zpět do buněčné cytoplazmy.